Předmětem analýzy byl chemicko-technologický průzkum barevných vrstev z nástěnné malby ze zámku v Hostivicích u Prahy. Cílem průzkumu bylo zjistit složení barevných vrstev, resp. přemaleb. Součástí analýzy bylo určení složení svrchní vrstvy fixáže, která pokrývá celý povrch malby.
Druhým zadáním bylo porovnání dvou vzorků omítek – původní omítky, pocházející z 18. století a omítky pocházející z předcházející rekonstrukce z 19. století.
-
Průzkum barevných vrstev
Podklad barevných vrstev tvoří vrstva intonaka na bázi bílého vzdušného vápna. Plnivo je křemičitý písek. Na vyzrálé vrstvě omítky jsou naneseny barevné vrstvy v proměnlivém počtu vrstev. U všech analyzovaných vzorků bylo zjištěno, že všechny barevné vrstvy jsou na bázi hlinkové (klihové) malby. Hlavním pojivem je hlinka (hydratované hlinito-křemičitany) s přídavkem proteinů (pravděpodobně klih). Některé vrstvy též obsahují příměs uhličitanu vápenatého (vápna) v proměnlivém množství. Z hlediska datace malby lze říci, že hlinkové malby byly nejrozšířenější technikou nástěnné dekorační malby až od konce 19. století, resp. na počátku 20. století.
Jako pigmenty byly v barevných vrstvách analyzovány v nástěnné malbě běžně užívané pigmenty – okry, smalt, minium, C-čerň; avšak také novodobé pigmenty, které se začaly užívat až od 19. století – zinková běloba, chromoxid. U vzorku II/4.B byla identifikována barevná vrstva, která obsahovala titanovou bělobu, pigment, který se začal užívat až po 2. světové válce. Vzhledem k tomuto zjištění lze malbu datovat až do období pol. 20. století.
-
srovnání dvou vzorků omítek
K porovnání byly dodány dva vzorky omítek. Původní omítka (vzorek 2) a vzorek omítky pocházející z některé z předchozích rekonstrukcí (vzorek 1). Předmětem analýzy bylo srovnání obou vzorků na základě jejich složení.
původní omítka (vzorek 1) – byla připravena z bílého vzdušného vápna a přesátého říčního písku charakteristického vysokým obsahem jílových minerálů obsahující Fe. Plnivo má relativně úzkou distribuci částic, nejvíce jsou zastoupeny částice o velikosti 0,5-0,125 mm. Oproti maltě, která byla použita pro rekonstrukci je malta bohatší na pojivo (uhličitan vápenatý).
omítka pro rekonstrukci (vzorek 2) – je sv. šedá, pravděpodobně na bázi slabě hydraulického pojiva, resp. jeho směsi s vápnem. Vzhledem k dataci této omítky (19. století) nemohla však být ještě použita příměs cementu, spíše se bude jednat o slabě hydraulické vápno. Omítka je oproti původní maltě chudá na pojivo, plnivem je křemičitý písek o velmi podobné distribuci velikosti zrn.
