Materiál štuku a původní úprava povrchu:
Materiálem štuku je hydraulická maltovina, tzv. románský cement, který se na našem území začal vyrábět až od 70. let 19. století. Vyznačuje se vysokou tvrdostí, okrovou až nahnědlou barvou a vysokou porozitou (okrouhlé póry jsou patrné pouhým okem). Hmota štuku byla připravena smícháním románského cementu s jemnozrnným pískem. Na něj došlo lokálně k „přeštukování“ tenkou vrstvou podobného charakteru. Pojivem nátěru byl románský cement, nátěr byl dodatečně ještě pigmentován červenými a okrovými pigmenty (pravděpodobně k docílení sytějšího barevného efektu). Na závěr byl povrch štuku penetrován fermeží (patrná tmavší vrstvička, ve které byly analyzovány vysýchavé oleje. Na povrchu je viditelná vrstvička tmavých nečistot.
Sekundární úpravy povrchu:
Na těchto byl nanesen sv. okrový vápenný nátěr s příměsí vysýchavých olejů, který vzhledem imitoval starší barevnost. Posledním nátěrem je bílý vápenný nátěr obsahující Zn bělobu. V nátěru byly identifikovány vysýchavé oleje.
Souhrn:
Z výsledků analýzy je zřejmé, že štuk byl původně prezentován v materiálu a barvě románského cementu. Svědčí o tom nesoudržnost vrstev na povrchu štuku, které podporuje nalezené rozhraní a vrstvička nečistot v příčném řezu vzorkem. Povrch štuku byl penetrován fermeží, což zřejmě mělo zvýšit odolnost povrchu vůči zvětrávání.
