Vzorek: 126

Archivní číslo vzorku: 
4315
Číslo karty vzorku: 
126
Místo původu zkoumaného díla: 
Česká Třebová
Objekt: 
Sousoší sv. Trojice
Typ díla: 
Zpracovatel analýzy: 
Datum zpracování zprávy k analýze (rok): 
2008

Závěr: 

 

Předmětem chemicko-technologického průzkumu bylo sousoší sv. Trojice v České Třebové. V rámci průzkumu byly provedeny:

 

  • dokumentace a analýza povrchových barevných úprav – povrchové úpravy jsou dochovány v různé míře na celé ploše sousoší i podstavci. Dle vizuálního průzkumu není patrná polychromní úprava, vyskytují se pouze monochromní nátěry se zbytky zlacení či stříbření provedené v několika etapách. Průzkum byl proveden na 7 vzorcích.
  • určení stavu horniny - bylo vyhodnoceno na základě měření základních fyzikálních vlastností – nasákavosti vodou a porozity. Měření bylo provedeno na 3 vzorcích.
  • složení tmelů – pro tmelení defektů byl v hojné míře použit bílý, měkký tmel, jehož orientační složení bylo určeno mikrochemickými zkouškami. 

 

 

Z průzkumu bylo zjištěno:

 

Povrchové barevné úpravy sousoší a podstavce:

 

  • na povrchu sousoší nebyla jednoznačně prokázána přítomnost originálních barevných úprav. Mezi nejstaršími vrstvami se opakovaně vyskytovala monochromní okrovo-hnědá až hnědo-červená vrstva transparentního charakteru, jejíž stáří však nelze jednoznačně určit. U vzorku ST3/1 (zlacení, reliéf) a ST4 (stříbření, oblaka u pravého andílka), byla na těchto vrstvách nanesena vrstva zlacení nebo stříbrný nátěr. Z tohoto vyplývá, že v současnosti nejstarší dochovaná barevnost je monochromní v hnědém tónu s lokálním zlacení, příp. stříbřením.
  • na těchto vrstvách byly prokázány další dvě či tři etapy, které většinou respektovaly starší barevné pojednání.

Posouzení stavu horniny:

 

  • Z provedeného orientačního průzkumu hornin použitých na sousoší (V2 oblaka) a podstavci (V3 podstavec) je zřejmé, že obě části jsou vytvořeny z jiného typu materiálu. Obě horniny jsou křemenné pískovce s vysokým obsahem jílových minerálů bohatých na železo, které dávají horninám typický okrový vzhled. Díky těmto charakteristickým znakům nelze jednoznačně vyloučit shodný geologický původ obou hornin.
  •  
  • Pískovec použitý na figurální výzdobě je jemnozrnný s úzkou distribucí zrn a nízkým obsahem slídy. Prostor mezi zrny je vyplněn jílovým podílem.
  •  
  • Pískovec použitý na podstavci je střednězrnný taktéž s úzkou distribucí zrn. Kromě křemene, jako základní složky, jsou přítomny živce, slídy a ostatní silikáty (v optickém mikroskopu patrná zrna glaukonitu). Póry jsou částečně vyplněny jílovým podílem.
  •  
  • Degradace obou hornin souvisí s botnáním jílové složky při zavlhčení a nízké pevnosti samotné horniny. Z naměřené vysoké nasákavosti na nejvíce degradovaných místech je zřejmé, že pro zpomalení procesu degradace je potřeba provést lokální konsolidaci a její účinek ověřit měřením fyzikálních vlastností. Lokálně jsou patrná místa s vyšším obsahem jílového podílu, která výrazně rychleji reagují podle výše uvedeného mechanismu.

 

 

Složení dochovaných tmelů:

 

- Jedná se o modifikovaný tmel; mikrochemicky byl prokázán uhličitan vápenatý a přítomnost organických aditiv, pravděpodobně syntetického původu. Součástí tmelu jsou plniva a bílé pigmenty. Tmely neobsahují plnivo. Přesné složení bude určeno na základě elektronové mikroskopie v průběhu restaurování. Vzhledem k použití syntetických polymerů, můžeme zásah časově zařadit do 20. století a to spíše do její 2. pol..

 

- Vzhledem ke špatnému stavu tmelů (tmely jsou povrchově zvětralé a degradují v tenkých vrstvách), díky kterému místy ztratily svoji ochrannou funkci, a nevhodně zvolené barevnosti je potřeba zvážit jejich setrvání na restaurovaném objektu

Příloha: