Vyhodnocení výsledků:
Obsah vodorozpustných solí – průzkumem salinity použitého pískovce bylo zjištěno vysoké zasolení originálního kamene a to prakticky v celé hmotě sloupu – vrcholové soše Panny Marie, dříku i v podstavci. Z analyzovaných solí se na korozi horniny podílí především sírany a dusičnany, které jsou ve vysokých koncentracích distribuovány na povrchu i v hloubce horniny. Obsah síranů v povrchových vrstvách může částečně souviset s obsahem sádrovce prokázaného prvkovou analýzou v povrchových vrstvách nečistot (viz. Kapitola Průzkum povrchových vrstev); přítomnost síranů v hloubkách horniny pravděpodobně souvisí s jiným typem síranů. Zdrojem síranových iontů jsou v silně znečištěném městském prostředí oxidy síry, které v prostředí srážek působí korozivně na minerální materiály. Obzvlášť některé druhy síranů se vyznačují vysoce destruktivní účinkem.
Zdroj dusičnanů, vysoký především v soklové části, nelze jednoznačně určit; dusičnany se ve vysokých koncentracích obvykle vyskytují v místech shromažďování a rozkladu organických zbytků (např. ptačího trusu, apod.), příp. by se mohlo jednat o zbytky předchozích oprav sloupu, např. po razantním očištění pomocí minerálních kyselin.
Obsah vlhkosti – ze sloupu byly odebrány dva typy vzorků hornin – S1-S3 byly odebrány pod hrubou vrstvou tvrdého doplňku, kde byla pozorována největší míra koroze, která se projevovala úplným rozpadem horniny pod povrchem tmelu do hloubky cca 2 cm. Ostatní vzorky byly odebrány z pískovce, bez povrchové vrstvy tmelu. Z výsledků je patrné, že použití stávajícího typu tmelu výrazně přispívá ke korozi původní horniny. Ve vrstvách pod tmely se zadržuje srážková vlhkost (až 4,5%, tj. cca 2x vyšší obsah vlhkosti než je normální vlhkost pískovce), příp. vodorozpustné sole. Zvýšená vlhkost je zvláště problematická v zimních měsících, kdy může docházet k její fázové přeměně na led. Tato přeměna je vždy doprovázena zvýšením objemu vyvolávajícím napětí v hornině.
Shrnutí výsledků chemicko-technologického průzkumu
Chemicko-technologický průzkum Mariánského sloupu v Chocni je součástí komplexního restaurátorského průzkumu, který provedla Fakulta restaurování Univerzity Pardubice v říjnu-listopadu 2008.
Chemicko-technologický průzkum byl zaměřen na ohodnocení stavu sloupu s důrazem na originální materiál objektu (pískovec), stav doplňků pocházejících z předchozích oprav a restaurátorských zásahů a popis hlavních korozních fenoménů, které jsou příčinou současného špatného stavu sloupu.
Průzkum prokázal:
- Aktuální stav sloupu, popis hlavních korozních fenoménů: Stav originálního materiálu sloupu lze hodnotit jako havarijní; původní materiál figurální výzdoby i architektury sloupu jsou dochovány fragmentárně, s přítomností rozsáhlých kamenických oprav a sekundárních doplňků v umělém kameni, které jsou přítomny na celé ploše sloupu. Celoplošně je povrch znečištěn, v místech srážkových stínů je v důsledků sulfatizace povrchu hornina rozrušena do hloubky několika mm. Hloubkové poškození, několik cm, je patrné v místech, kde byly provedeny opravy umělým kamenem na bázi Portlandského cementu s odlišnými vlastnostmi než byly zjištěny u původního materiálu. Originální materiál je silně zavlhnutý a zasolený vodorozpustnými solemi, zvláště dusičnany a sírany, které jsou přítomny v celém sloupu od povrchu do hloubky několika cm. Lze tak jednoznačně říci, že nevhodné použití umělého kamene pro doplňky v tak rozsáhlé míře, v kombinaci se špatným stavem horniny (především vysoký obsah vodorozpustných solí a vysokou vlhkostí) i z petrografického průzkumu vyplývající nižší kvalita pískovců (především jílový typ pískovce, viz. petrografický průzkum) použitých pro doplňky, jsou hlavní příčinou havarijního stavu Mariánského sloupu.
- Dokumentace stavu předchozích restaurátorských zásahů (složení a vlastnosti umělého kamene použitého pro doplňky, dokumentace povrchových úprav): Pro doplňky defektů a poškození byl použit jeden typ tmelu. Z hlediska složení se jedná o umělý kámen na bázi Portlandského cementu, který je na povrchu nanesen v místech mělkých defektů v tenké štukové vrstvě, pro vyplnění hlubších defektů byl použit nejprve hrubozrnný jádrový tmel. Barevně byl umělý kámen tónován do barevnosti originálního kamene, povrch byl na závěr barevně ucelen retuší v okrové až okrově-hnědém tónu. Povrchová retuš vznikla pravděpodobně při rozsáhlé opravě sloupu výše popsaným umělým kamenem.
Současný stav doplňků uvedeného typu umělého kamene je velmi dobrý; avšak ve styku s originální horninou sloupu způsobuje použití tohoto typu tmelu rozsáhlá poškození vedoucí až k odpadávání částí sloupu. Důvodem jsou zcela odlišné fyzikální a mechanické vlastnosti umělého kamene, které se odlišují od pískovcového podkladu - především u jemnozrnných typů (jemnozrnný křemičitý i jílový pískovec). Především nižší porozita a nasákavost tmelů (souvisí i s paroporpustností), zabraňují pro přírodní horniny přirozenou výměnu vody s okolím (vysušování horniny). Vlhkost a vodorozpsutné soli se koncentrují ve vrstvách pod tmely a působí korozivně na stav pískovcového podkladu.
