Shrnutí výsledků chemicko-technologického průzkumu
Chemicko - technologický průzkum povrchových barevných úprav reliéfu ST IX., je součástí rozsáhlého průzkumu prováděného v souvislosti s komplexním restaurováním Křížové cesty v Koclířově. V rámci průzkumu tohoto zastavení byly odebrány tři vzorky barevných povrchových úprav. Z jejich průzkumu byly zjištěny dílčí výsledky, které se v zásadě shodují s výsledky zjištěnými u ostatních zkoumaných reliéfů (viz. zastavení ST VIII., ST II. a další). Přestože jsou na reliéfu prokazatelně tři fáze barevných povrchových úprav (viz průzkum zastavení ST IX.) není ani v jednom z odebraných vzorků jejich sled kompletní. To je zřejmě způsobeno tím, že vzorky byly odebrány z míst, kde již byla vždy jedna ze dvou historických vrstev ztracena. Určení pojiv bylo omezeno pouze na nejsvrchnější vrstvu - vrstvu přemalby. U obou historických barevných úprav byl v předchozích chemicko - technologických průzkumech určen jako pojivo olej.
- Nejstarší barevná úprava je nanesena přímo na podkladu – pískovci. Je tvořena 2-3 barevnými vrstvami. Jednoznačně je lze identifikovat na základě statigrafie a složení. Na podložce je nanesen bílý podklad s olovnatou bělobou, na ní je nanesena barevná úprava v 1 vrstvě (U vzorku S1 červená) nebo 2 vrstvách (modrá a zelená u vzorku S3). Barevné vrstvy obsahují olovnatou bělobu, použité barevné pigmenty jsou umělý ultramarín nebo pruská modrá; rumělka, zelená byla připravena použitím barviva sráženého na substrát (drcený baryt). Použití umělého ultramarínu posouvá dataci vzniku povrchových úprav do období vzniku po roce 1830. To koresponduje s dobou vzniku Křížové cesty (1856).
- Mladší vrstvy je možné určit z přítomnosti novodobých pigmentů (datace úprav až po období 40. let 20. století), příp. je lze identifikovat na snímcích z elektronového mikroskopu (patrná rozhraní). Jedná se o úpravy provedené ve velmi krycích a barevně světlých tónech dané použitím bělob - obsahují zinkovou a titanovou bělobu, případně barytovou bělobu. Poslední, tj. nejmladší povrchová úprava, je provedena pravděpodobně silikátovým nátěrem, charakteristickým vysokým obsahem křemíku (vzorek 2). Zvolený pojivový systém znesnadňuje jejich odstranitelnost.
