Vstupní přírodovědný průzkum je podkladem k upřesnění některých příčin a rozsahu poškození fasád litomyšlského zámku. Na základě zjištěných skutečností je možné upozornit na úskalí případného dalšího restaurátorského zásahu a doporučit vhodné postupy a opatření.
Na poškození fasád se synergicky podílí zejména vliv povětrnosti podle orientace fasád ke světovým stranám, zvýšená vlhkost a přítomnost vodorozpustných solí. Namáhána je především severní a východní fasáda, kde jsou také projevy poškození nejzávažnější. Na východní fasádě se dokonce na některých místech ve styku s terénem vyskytuje destrukce zdiva do hloubky.
Zjednodušeně lze shrnout, že jsou fasády do výšky odparové zóny kontaminovány zvýšeným až vysokým obsahem škodlivých vodorozpustných solí, především dusičnanů a síranů. Soli byly do stavebních materiálů zaneseny převážně migrací vlhkosti. Dusičnany bývají organického původu, který může souviset například s využitím místností v minulosti (přítomnost záchodků) nebo okolím zámku (hřbitov, chov dobytka). Zdroj vysokého obsahu síranů nebyl zatím zcela vysvětlen. Zvýšený obsah síranů může být následkem nejen pronikání kyselých dešťů do stavebních materiálů, ale také sulfatizace povrchu vápenných materiálů či použití nevhodných materiálů při restaurování.
Vysoká vlhkost je v soklových partiích, velmi vysoká vlhkost byla naměřena zejména v soklových partiích jižní a severní fasády. Ve vyšších partiích se vysoká vlhkost vyskytuje především v jižní části východní fasády a na severní fasádě třetího nádvoří. Do budoucna bude nutné zjistit, co je příčinou tohoto jevu. Zvýšená vlhkost soklových partií může souviset s nedostatečnou izolací budovy, navážkou zeminy u severní fasády, s nefungující kanalizací či výskytem podpovrchové vody. Hloubkové destrukce omítky se zcela logicky dále nacházejí v místech porušení žlabů a svodů. Špatný vliv vlhkosti a solí se dále projevuje nad některými nadokenními římsami, které jsou nedostatečně vyspádované.
V rámci případné komplexní obnovy zámeckých fasád bude nutné zamezit dalšímu vzlínání a migraci vodorozpustných solí nebo alespoň tyto jevy zmírnit. Je třeba si uvědomit, že přítomné vodorozpustné soli i zvýšená vlhkost mohou mít negativní vliv také na některé postupy dalšího restaurátorského zásahu. Pozornost by měla být věnována také zasolení ve vyšších partiích fasád.
S vlivem povětrnosti a se zvýšenou vlhkostí souvisí přítomnost biologického povlaku na fasádách. Vyskytuje se zejména na východní a severní fasádě zámku. Na historické omítky působí nepříznivě esteticky, korozivně, produkty vznikajícími z metabolické činnosti, ale také mechanicky, prorůstáním vláken do omítky a jejich objemovým změnám. Současně biologický povlak udržuje zvýšenou vlhkost a tím příhodné podmínky pro své rozšiřování. Bude nutno odzkoušet šetrné postupy likvidace a odstranění biologického napadení. Eliminace zvýšené vlhkosti zámeckých fasád jistě přispěje k zamezení dalšího šíření biologického napadení.
Dále je problematická přítomnost velkého množství holubů. Zanáší žlaby a svody, jejich trus znečisťuje fasádu a je zdrojem škodlivých vodorozpustných solí.
Materiálovým průzkumem bylo zjištěno složení omítek a některé jejich vlastnosti. Omítky první renesanční etapy jsou dvouvrstvé. Pojivo v obou vrstvách obsahuje vysoký podíl vzdušného vápna. Kamenivo je bohaté na nejjemnější frakce, kromě křemene a jiných silikátových minerálů obsahuje vyšší množství horninových úlomků, zejména pískovce s charakteristickými tmavými částicemi. Spodní, makroskopicky homogenní narůžovělá pevná vrstva nese vrstvu obsahující okem pozorovatelné kousky nerozmíchaného vápna.
Omítky použité při posledních dvou restaurátorských zásazích obsahují menší podíl pojiva, které je složeno ze vzdušného vápna s přídavkem cementu. Cement byl zjištěn pozorováním pod elektronovým mikroskopem. Touto metodou byly v pojivu identifikovány slínkové částice, které přítomnost cementu indikují.
Kamenivo omítek použitých při obou zásazích se makroskopicky od kameniva omítek z renesanční etapy odlišuje vyšší přítomností zrn červených odstínů, vyšší oblostí především středních frakcí a nepřítomností nebo velmi nízkým podílem horninových úlomků pískovce s tmavými částicemi, který nelze zaznamenat lidským okem. Z oblého tvaru zrn kameniva lze usuzovat, že omítky pro restaurování byly připraveny z říčního písku. Barevnost omítek z obou zásahů je podobná, omítky mají našedlý tón.
Na fasádách a ve štítech se vyskytují ještě omítky okrového odstínu, překrývající renesanční sgrafita. Kamenivo těchto omítek má podobné optické vlastnosti i distribuci velikosti zrn jako kamenivo z Böswartova i posledního zásahu.
Intonaco bianco je tvořeno vzdušným vápnem. Na renesančních omítkách je intonaco bianco zpravidla velmi vymyto. Povrch vrstvy intonaca bianca je v různé míře sulfatizován, podobně jako povrch omítek. Omítky jsou mimo vrstvy intonaca bianca v některých místech opatřeny povrchovými úpravami, pocházejícími z restaurátorských zákroků dvacátého století.
V následujících bodech jsou uvedena některá doporučení pro průzkum.
-
Materiálový průzkum by bylo vhodné rozšířit o zkoumání dalších charakteristik omítek, ale také kamenných prvků, například petrografický průzkum, měření nasákavosti a porózity.
-
Doplněn by měl být průzkum omítek druhé renesanční etapy.
-
Vyzkoušena by měla být schopnost povrchu omítek přijímat kapaliny (vodu, ethanol).
-
Dále bude nutné provést zkoušku čištění neprodyšných povrchů omítek, uzavřených nevhodnými úpravami z minulých restaurátorských zákroků a vyzkoušet vhodné postupy a materiály pro konsolidaci omítek.
-
Při odběru vzorků pro zjištění zasolení vznikla domněnka, že jsou pískovcové bloky soklu kladeny na nevhodnou maltu obsahující cement. Doporučuje se tedy materiálový průzkum této malty.
-
V minulosti byl povrch kamenných prvků zámeckých fasád barevně pojednán. Velmi zajímavé bude doplnění restaurátorského průzkumu těchto částí o průzkum jejich barevnosti.
Technologie a použité materiály historických omítek a předchozích restaurátorských zásahů budou do značné míry ovlivňovat koncepci dalšího zásahu. Vzhledem ke stavu fasád je nutné s komplexní obnovou sgrafitového pláště litomyšlského zámku započít co nejrychleji, přičemž již dnes je zcela zřejmé, že nalezení efektivního a zároveň citlivého přístupu, vhodných materiálů a technologií pro restaurování-konzervaci bude velmi nesnadným úkolem.
